Slovensko - Nízké Tatry, Salatín. Poslední dva výlety v tomto roku. 26.12. jsme s Viktorem a s Matěm vyrazili na hřeben Nízkých Tater. Z Lúžnej to je do sedla pod Skalkou po žluté značce pouze 5,5 km. Nahoře jsme toho moc nepochodili, protože byla pěkná kosa a bez sněžnic jsme měli rychlost cca 1krok/10s. Příští rok naplánujeme nějaký podobný výlet, ale s přespáním na hřebenu. I se zpáteční cestou to dalo pouze nějakých 9 km, ale počasí se celkem drželo, taže bylo chvíli vidět i do údolí.
31.12. měl tamní turistický spolek vyhlášený výstup na Fedorku k zakončení letošní seznony, ale já jsem si naplánoval sólový výstup na Salatín (1630m). Úplně sólový to vlastně nebyl. Vzal jsem si sebou na obranu před tamní faunou psa Zorka. Nakonec jsem byl nahoře v celkem rychlém času 3 hodiny a koho jsem tam nepotkal. Maťo s celou svojí bandou ze školy. Cestou dolů jsem potkal dalších několik lidí. Tato trasa je dost frekventovaná i v zimě. Z Liptovskej Lúžnej na Salatín a zpět je to 14 km.
Polsko Czarne bagno. Pokračuje nádherné počasí. Dnes bylo přes dvacet stupňů. Tentokrát již s novou navigací, kterou mi odcizili zde, jsme zaparkovali na české straně Orlických hor v Šerlišském sedle. Pak jsme již sestupovali po polské straně přes Zieleniec do oblasti Czarne bagno, což jsou rašeliniště, přes které vede turistický okruh. Bohužel Poláci nemají příliš smysl pro kvalitní mostíky přes močály, tak jsme měli czarne bagno hlavně v botech. Od rašelinišť náš už čekalo 4 kilometrové stoupání na Vrchmezí. Z Vrchmezí už to bylo po rovince 5 km zpátky k Masarykově chatě. Celkem něco málo přes 16 km nám zabralo pět a půl hodiny.
Broumovské stěny Machov. Na dnešek jsme nic konkrétního naplánovaného neměli, ale jelikož bylo krásné počasí, tak jsem ráno našel nějakou zajímavou kratší trasu a vyrazili jsme. Na mapě to nevypadalo na nic dlouhého či náročného, ale nakonec to dalo 12 kiláčků v docela náročném terénu. Vyšli jsme z Machova, kde se zrovna konalo mistroství republiky veteránů v běhu do vrchu. To už bylo letos podruhé, kdy jsme v místě našeho pochodu chytili závod v běhu do vrchu. První byl zde. Vzali jsme to po červené a dále po žluté až na vrchol Božanovskýho špičáku. Byla dobrá viditelnost, takže vyhlídka byla super. Pak už jsme sestupovali po zelené a žluté zpátky do Machova, kam zrovna dobíhali poslední vytrvalci. Cestou nazpět jsme se jako tradičně stavili v Náchodě na Vyhlídce na oběd. Byly vidět až Krkonoše a Kunětická hora, což je vzdušnou čarou skoro 50 km. Na obzoru za Kunětickou horou byly vidět dokonce Železné hory, což je 70 km.
Kokořínsko - Kostelecké hory. Dnes jsme se vrátili do oblasti Kokořínska, projít si tentokrát část Kosteleckých hor a Martinské stěny. Výchozím místem byly Pavličky. Mírným stoupáním jsme se dostali po zelené do chráněné oblasti Kosteleckých hor. Z rozcestí Koníček stojí za to si udělat asi 500m zacházku k polojeskyním Krápník a Tisícový kámen. Nejhezčím místem je Vlhošťský důl a Martinské stěny, kde je stezka vysekaná na úbočí stěny. Pod Váma stěna do údolí a chodníček šíroký 30 cm. Po celé trase není žádná občerstvovna, tak je dobré si vzít dost jídla a pití sebou. Ostrým tempem nám trasa zabrala 5 a půl hodiny.
Kokořínsko - Kokořínský důl. Kokořínsko nabízí spoustu "skalních" výletů. Jedním z nich byl dnešní okruh Kokořínským dolem. Auto je vhodné nechat u krásného koupaliště v Mšeně. Odtud již vede značená turistická stezka. 13km okruh vede přes Pokličky, Boudeckou rokli, populární skalní bludiště, Vyhlídky, Romanov a zpátky do Mšena. Cestou je možnost menšího občerstvení v Pokličkách a pak až v Romanově. Na to že již není sezona, bylo na trase celkem dost lidí. Hlavně v části skalního bludiště. Výlet ještě trochu skazil fakt, že jsem nechal na autě zapomenutou GPS navigaci a když jsme se vrátili, tak byla kupodivu pryč. Takže čtyři hvězdičky.
Výlet Roháčské plesa. Klasika západních Vysokých Tater. Asi nejvíce chozená trasa Roháčů. Podle toho to asi musí v hlavní sezoně vypadat. Naštěstí nebylo ideální počasí a mimo sezonu, tak jsme se na turistický chodník ještě vešli. Z parkoviště se vyplatí trochu vrátit po silnici pro odjezd, tím se dostanete na červenou značku a až do Adamcula se dostanete po pevné cestě. V Adamcula poté odbočit na modrou na Roháčské plesa. Pokud vyrazíte z parkoviště hned po kamenné cestě podél vleků nahoru, zkrátíte si cestu o pár metrů, ale minimálně kilometr se budete brodit cestou rozježděnou od lesníků. Lepší je okruh jít po modré nahoru než obráceně. Většina lidí takto chodí, tak se nemusíte tolik vyhýbat na úzkých pěšinách. Parkoviště €3, občerstvení na Tatliaková chata nebo v hezké restauraci u odobčky na Zverovku.
Výlet Súlovské skaly. Pokud budete někdy v oblasti Žiliny nebo Povážské Bystrice, tak si tuto trasu nenechte ujít. Nejlépe je začít z parkoviště kousek před vesnicí Súlov, kde začíná několik značených turistických tras. My jsme se vydali po zelené, která je zároveň naučnou stezkou. Po půlhodině se dostanete ke Gotické bráně. Doporučuji nepokračovat hned po zelené, ale projít si malý okruh skrz bránu, stojí to za to. Po další půlhodině přijdete k prvnímu hradu na tomto výletě - Súlovský hrad. Pak už sestupujeme na rozcestí Lúka pod hradom, kde odbočuje naučná stezka zpět k parkovišti. Ten kdo má málo času tak se může vrátit touto cestou a projít si celou naučnou stezku (cca 4,5 km). My se však vydáváme dál po červené na další hrad Hričov. Po cestě je několik krásných vyhlídek do Súlovského údolí (Štefánikova vyhlídka, Opásaná vyhlídka). Z hradu Hričov se vracíme zpět stejnou cestou na rozcestí s.Roháč Čiakov, kde odbočíme na žlutou a sestupujeme strmě do údolí. Při zpáteční cestě stojí za zmínku Obrovská brána, kterou určitě neminete pokud sestupujete po žluté a Šarkania diera. Trasa je poměrně náročná díky neustálému stoupání a klesání. S kocháním a focením nám to dalo na šest hodin.
Výlet solný důl Wieliczka a město Krakow. Ze Slovenska z Lúžnej to je dvakrát blíže než z Čech z Jaroměře (360km). Proto jsme tuto UNESCO památku s návštěvností 800.000 lidí ročně nechali na dovolenou. Rozhodně bych nedoporučoval naplánovat tuto zajímavost na sezonu v době prázdnin. Vyhnete se tím tak několika hodinovým frontám. My jsme byli v úterý a pokladny byli bez front. Naopak jsme museli asi 15 minut čekat, než se sejde 35 lidí, což je minimální počet na prohlídku. Prohlídka je možná pouze s průvodcem (49PLZ=300Kč). Čeština se bohužel nenabízí, ale Polsky jsme rozuměli téměř vše. Celková délka prohlídky je asi 3 hodiny, včetně čekání 30min. na výtah. Dolů do dolu se jde pěšky po 380 schodech, nahoru vás vyveze již zmiňovaný výtah. Dole v dole je možné se i najíst v restauraci na konci prohlídky. Ceny nejsou nijak hrozné. TIP: zpoplatněných parkovišť je dost (€4 celodenní), mimo sezonu jde myslím najít i volné parkovací místo na ulici bez poplatku. Pár jsem jich viděl např. na ulici Brata Alojzego Kosiby.
Výlet Donovaly - Zvolen. Krátký nenáročný výlet po jednom z hřebenů Velké Fatry. Lanovkou jsme se vyvezli v Donovalech na Novou holu (€3,50). Tam jsme chvíli strávili pozorováním marných snah paraglidistů o start v dosti velkém větru. No nečekali jsme na neštěstí, i když někteří letci k tomu měli opravdu blízko a pokračovali jsme po červené na vrch Zvolen. Dále pak po žluté na Malý Zvolen. Cestou byli krásné výhledy na Liptovsku Lúžnu a hřeben Nízkých Tater a na druhou stranu na hřeben Velké Fatry. Z Malého Zvolena jsme se pak už zpátky vraceli k lanovce. Pro zpestření jsme však nejeli lanovkou, ale sešli pořádným sešupem po červené do Donoval.
Výlet hrad Lednice a Povážský hrad. Gábuš má nadání na plánování výletů na zavřené nebo nepřístupné hrady. Toto byl jedním z nich. Na hrad lednice je zajímavý výstup skrz tunel ve skále a vytesaných schodech na hřebenu skály. Bohužel hrad byl v rekonstrukci a byl momentálně zavřený. I když to vypadalo že v hlavní sezoně nebo o víkendech mají otevřeno. Hrad jsme si i tak částečně prohlédli. Obešli jsme celý masiv, na kterém je hrad vystavěn. Přejeli jsme pár kilometrů na Povážský hrad, který je ve stejně rozbořeném stavu, ale je přístupný. Z Povážského hradu jsou krásné výhledy. Cestou zpátky jsme si ještě autem projeli Manínskou Tiesňavu, kde je několik hezkých turistických tras, včetně naučné stezky.
Cyklovýlet Šerlich - Jaroměř. Ráno jsem pořídil vstát už v 6:30, abych mohl jet cyklobusem z Jaroměře na Šerlich. Perfektní trasa asi 60km z Orlických hor zpátky do Jaroměře, celou cestu z kopce. Gábuš tentokrát nemohla jet, protože měla od minule spadlej řetěz. No ale spíš se ji nechtělo po předchozím cyklo zážitku. Bylo ideální počasí a i když byla neděle, tak byl autobus napěchovanej. V posledních vesnicích už ani nestavěl a chudáci cyklisti jen za náma mávali, ať zastavíme, že chtěj jet taky. Na Šerlich přijeli čtyři plný autobusy elasťáků a já. Naštěstí si každej jel svoji trasu, takže po cestě jsem nemusel předjíždět fury. Hned po úvodním sjezdu je v Čihalce možnost občerstvení, které jsem hned využil. Pak přes Olešnici a údolím Olešenky až do Pekla, kde je další občerstvovací zastávka. Dále kolem Metuje do Nového Města a po lukách až do Jaroměře. Trasa je opravdu nádherná. Vede povětšinou z kopce, viz profil v galerii obrázků, po cestě je několik možností občerstvení a většinu cesty se jede po cyklostezce. Trasa se dá pohodlně ujet za 5 hodin.
Sjezd Ploučnice. Odjezd z Novin pod Ralskem a příjezd do Mimoňe. Trasa sice krátká ale pěkná. Hlavně úsek Průrva Ploučnice, kde se jede tunelem vytesaným ve skále. Celé jsme to měli sjeté za 2 hodiny. Dalo by se jet dál až k Brennskýmu mlýnu, čímž bychom si trasu prodloužili o pár hodin. Bohužel nevyšlo počasí, tak jsme to nemohli sloučit s plánovanou zpáteční turistickou trasou přes hrad Ralsko. Zpátky jsme se tedy dopravili taxikem a jeli na obídek do pěkné restaurace "A je to" v Novém Boru. Pak se najednou udělalo hezky, tak jsme dali aspoň jeden hrad v Českém Sloupu. Účastníci zájezdu: Vratislavovci a Vojtěchovci.
Cyklovýlet Orlické hory - tak tomuhle se říká peklo na kole. Honza Kábrt si pro nás připravil ukázku z etapy Tour de France na Col du Tourmalet. Začali jsme asi 5km stoupáním ze Zdobnice na Pěticestí a pak jsem to už přestal počítat kolikrát to bylo do kopce a z kopce. Trasa to byla ale pěkná. Většinou po cyklostezce. Komáří vrch, pevnost Hanička, Zemská brána a zpět do Zdobnice. Na otočce jsme se zastavili v pěkné turistické chatě Orlická chata na obědě. V Bartošovicích se oddělila skupina dvou slabých jedinců (já a Gábuš) a jeli jsme si svoji nejkratší cestu k autu. Bohužel se v tomto případě potvrdilo, že ne vždy nejkratší znamená nejrychlejší a nejsnadnější. Na zpáteční cestě (již autem domů) doporučuji k občerstvení příjemný srub Karolína v Deštném.
Výlet skalní hřiby Polsko - Kousíček za hranicemi je polský národní park Stolových hor. Toto byl již čtvrtý výlet do této oblasti. Poslední trasa na které jsme ještě nebyli. Takže tuto oblast máme již kompletně schozenou. Hezká a nenáročná co do převýšení (pouze 96m). Oblast kterou jsme procházeli se jmenuje Skalní hřiby, ale moc jich tam teda není. Asi zrovna nerostly. Zaujala mě ale jiná věc. Turistické značení, které bylo evidentně nové. Někdo si s tím dal opravdu záležet a turistickou značku maloval na každý pátý strom v lese.
Výlet Jizerky- Na druhý pokus se nám podařilo projít pěknou trasu v Jizerských horách. První pokus se skládal pouze z dojetí do Jizerky, přeběhnutí z auta do restaurace, objednání čaje a návrat 100 km zpět do Jaroměře. Nečekaně se totiž ochladilo asi na 7 stupňů (v červenci) a začalo pršet, nebo spíš skorochumelit. No při druhém pokusu o několik dní později, bylo ideální počasí. Prošli jsme naučnou stezku Rašeliniště Jizerky, dále přes Hnojový dům a dolů ke korytu Jizery. Bohužel cesta vedla většinou spolu s cyklostezkou, tak jsme museli být pořád ve střehu. Po přejití hranic do Polska je možné se občerstvit v turistickém centru Orle, nejsem si ale jist jestli neberou pouze polský zlaťáky. Ve vesnici Jizerky je spousta možností se ubytovat. V zimě tam musí být nádherně.
Sjezd Orlice - Po několika letech jsem se dostal konečně zase na vodu. Gábuš asi poprvé. Udělali jsme to jako výlet s překvapením pro Honzu s Káťou, zarezervovali si dvě kánoe a vyrazili z Albrechtic do Krňovic. Honza s Káťou byli na vodě poprvé, tak měli ze začátku trošku problémy se vejít do koryta řeky, ale pak už to zvládali bravůrně. Dokonce si pro nás Honza s Káťou připravili jednu dramatickou koupačku. V jedné zákrutě, kterých tam bylo opravdu dost, to Honza vzal přímo pod větve stromů a pak už jsme viděli jen dno Samby a Honzu jak loví foťák a Káťu jak loví sebe. Zbytek cesty byl už v pohodě a za 4 hoďky mírným tempem a s několika přestávkami jsme dorazili do Krňovic k mostu. Tam jsme asi hodinu v hospodě čekali na odvoz zpátky k autu. Další možná trasa pro příště je možná o trošku obtížnější úsek z Kostelce nad Orlicí a skončit v Albrechticích.
Výlet Rotštejn - krátký ale o to hezčí okruh Klokočskými skálami. Nádherné výhledy do okolní krajiny, několik možností občerstvovacích zastávek, hrad Rotštejn a jeskyně, na kterou jsme se těšili. Postojná jeskyně nezklamala. Volně přístupná, a pokud nechcete zabloudit, tak doporučuji nějakou svítilnu. Nečekal jsem že bude tak velká a bez světla, takže jsme tam plašili pouze s mobilem v ruce. Po čtyřech jsme se plazili asi 50 metrů až na konec. Postavit se a odpočinout si je možné jen na pár místech. Na tento výlet v již prochozeném Českém ráji jsme narazili náhodou, když jsme viděli reportáž v televizi. Dávám pět hvězdiček - nenáročná a pestrá trasa.
Bruslovýlet Kunětická hora - Honza s Káťou nás vytáhli na první letošní bruslení. Nově postavený okruh kolem golfového hřiště Kunětická hora a trasu přímo pod Kunětickou horou. Obě trasy jsou hezké svými výhledy. První má velmi kvalitní povrch a kopíruje okraje golfového hřiště. Na druhou trasu je nutné přejet asi 7 km mezi Ráby a Kunětice. Slyšel jsem že je možné jet až z koupaliště v Pardubicích (naznačil jsem i na mapě), ale nemám odzkoušeno, tak nevím jak to je s kvalitou povrchu. Naše trasa Ráby - Brozany je povedená. Dobrý asfalt, krásný výhled na hrad a u silnice stánek s občerstvením pro cyklisty a bruslaře. Na druhé trase pozor na cyklisty, je jich tam dost. Na první, kolem golfového hřiště, žádní nejsou, neboť trasa nikam nevede.
Výlet NS Betonová hranice - trošku zklamání. Čekal jsem nějakou zajímavou naučnou stezku s povídánim o hraniční pevnostní výstavbě, ale po cestě jsme narazili pouze na jednu počmáranou, zrezivělou ceduli. Navíc bylo hrozné horko a celý okruh začal 3km stoupáním. K obveselení a zpestření výletu byl pouze tamní závod do vrchu. Tu samou trasu co jsme šli pěšky, vymyslel nějaký dobrák jako běžecký závod. Moc jsem těm nešťastníkům nezáviděl, běžet tři kilometry do kopce v takovém vedru. Posledního běžce na chvostu startovního pole jsme skoro došli pěšky. Chudák. Ale udělali jsme něco pro své zdraví. Lepší jak s pivkem u televize.
Výlet Rýchory - překvapení roku. Poměrně náročný výlet, svoji délkou a hlavně převýšením a 4km stoupáním hned na začátku. Výchozí bod je na parkovišti u pevnosti Stachelberg. Po červené přes krásný Dvorský prales až na chatu Rýchory, kde jsme načerpali dalších sil. Dále přes Žacléřský hřbet do Žacléře. Tam nás chytla průtrž, ale naštěstí byla poblíž cukrárna, kam jsme na půl hoďky zapadli. Z Žacléře jsme se už vraceli přes Prkenný důl zpátky k autu. Na zpáteční cestě lze navštívit tvrz Stachelberg. Krásné výhledy, krásná příroda a možnost občerstvení po cestě. Dávám pět hvězdiček.
Rally Krkonoše, Dřevíčská lávka - v jeden den se konaly dvě celkem zajímavé akce a kousek od nás. Rally se nám líbilo již od dob Barum Rally ve Zlíně, kde jsme byli dvakrát. I Rally Krkonoše se povedlo. Našli jsme místo odkud byl vidět dost velký kus RZty. Po odjetí první rychlostní zkoušky jsme se přesunuli o pár kilometrů dál, do Velkého Dřevíče. Již několikrát jsem se chtěl podívat na slavnou Dřevíčskou lávku. Nakonec jsme ani do konce nevydrželi, protože jsme byli dost unavení a popravdě zas tak úžasný to nebylo. Program byl dost roztahanej a to nejlepší bylo až nakonec (přejíždění lávky na kole). To už jsme byli ale doma.
Výlet Botanicus - tak na potřetí nám to konečně vyšlo. Poprvé vloni když jsme přijeli, tak už bylo po zavíračce. Druhým pokusem jsme strefili zrovna nějakou odstávku no a na potřetí bylo otevřeno. Sice pršelo, takže byla otevřena tak polovina řemeslných dílen, ale zase jsme tam byli skoro sami. Takže jsme si mohli vyzkoušet například výrobu mýdla, broušení kamenů apod. V obchodech je možné si zakoupit všechno možné přírodní a v místní taverně docela dobře vaří.
Výlet Vízmburk - bohužel z tohoto výletu nemám žádné fotky. Trasa začíná v Havlovicích. Nejdříve se stoupá na hrad Vízmburk. Ten je v rekonstrukci a je zavřený. Je možné ho však obejít celý dokola a občas nahlédnout dovnitř přes hradby. U hradu je možnost menšího občerstvení u tamního občerstvovacího dobrovolníka. Z hradu pak po červené a dolů po modré k toku řeky Úpy. Tady nás napadla myšlenka, že bychom si mohli Úpu někdy sjet na kánoích. Voda zde bývá ale málo kdy. Většinou po deštích nebo na jaře. Úpu jsem přešli Pod Boušínem, kde se trasa otáčí proti proudu a vrací zpět po červené k Havlovicím.
Víkendovka Saské Švýcarsko - Povedený dvoudenní výlet do Saského Švýcarska. Již podruhé jsme vyrazili na víkend do této oblasti. Jako minule jsme se ubytovali v děčínském hotelu Česká Koruna. Tentokrát jsme naplánovali trasy přes několik menších ferrat. Nejdříve Häntzschelstiege s jištěním v oblasti Affensteine, kde jsme se s Gábi rozdělili. Poté jsem omylem slezl Zwillingsstiege bez jištění, když jsem hledal jak se dostat zpátky ke Gábuš. Když jsme se po několika marných pokusech konečně našli, mohli jsme pokračovat naplánovanou trasou. Skvělé německé značení nám však cestu prodloužilo o několik kilometrů a já jsem musel kvůli tomu u manželky škemrat o vodu. Moje jednolitrovka na 19km trasu nestačila. Zpátky jsme se vraceli přes Rotkehlchenstiege, menší ferrátku, která se dá bez jištění. Po náročném prvním dnu jsme museli pozměnit plán a trasu druhého dne o něco zkrátit. Vystoupali jsem ze Schmilky na Grosser Winterberg dále do Zeughausu a přes skalní hrad Winterstein zpátky do Schmilky.
Cyklovýlet okolo Jaroměře - původně to měla být jen krátká vyjížďka okolo Úpy. Nakonec jsem jel přes Krabčice, Chavalkovice, Kohoutov a Kuks, zpátky do Jaroměře. Bylo nádherné počasí, neměl jsem co dělat, tak jsem si původní trasu trošku prodloužil. Nejhorší byl začátek, kdy ještě za mých mladých let vedla podél Úpy ze starého koupaliště na zdymadlo pěšinka, po které jsem chtěl jet. Ta jaksi za těch pár let docela dobře zarostla, takže jsem jel po pás v kopřivách a místami po rozblátěném poli. Za zdymadlem už to naštěstí bylo lepší, ale i tak jsem vypadal po pár kilometrech jako profesionální cyklokrosař. Trasa vedla spíše po turistických stezkách než po cyklostezkách, takže občasjsem musel i tlačit.
Výlet hrad Oybin - před měsícem, kdy jsme byli poprvé v této oblasti na ferratách jsme z jedné vyhlídky viděli tento krásný hrad. Z vyhlídky to tak nevypadalo, ale ve skutečnosti je hodně rozsáhlý. Je to prohlídka bez průvodce s českým popisem na papíře na asi 2 hodiny. Vyplatí sem vyjet na minimálně celodenní výlet, protože v oblasti je spoustu turistických tras, 2 ferraty, vyhlídka na Hochwaldu a jiné. Vstup do oblasti hradu je €4. Auto lze zanechat pod hradem na placeném parkovišti. Parkovné neznám, protože zrovna nefungoval automat. Oficiální stránky hradu zde.
Okruh Peklo - Dobrošov - Peklo. Pouze 9 km, ale s 300 metrovým převýšením. Začátek u turistické chaty Peklo. Po červené se dá dojít až na výhlídku Dobrošov, kde je krásný výhled po okolí, hlavně na nádrž Rozkoš a kde je možné poobědvat. Zpátky se lze vrátit po modré přes pevnost Dobrošov a údolím Olešenky.
Výlet Krkonoše - po úspěšném prvním výletu do Krkonoš jsme nyní vzali Honzu s Káťou na společný výšlap od Špindelrovky tentkokrát na opačnou stranu směrem k pramenu Labe. Už kousek nad Špindlerovkou byla vidět celá dnešní trasa. Honzovi se z toho udělalo trošku mdlo a koukal jak se dostat zpátky k autu. Nakonec se vzchopil a dal to s námi. Trasa vedla přes Petrovu boudu, Mužské kameny, Sněžné jámy, Českou budku k pramenu Labe a dále na Labskou boudu, Labské vodopády a po červené na Medvědín. Doufali jsme že pojede lanovka, kterou se svezem dolů zpátky do Špindlu, ale měli jsme smůlu. Tak jsme si to pěkně seběhli po sjezdovce dolů. Nakonec to možná bude nejdelší letošní výlet, a zrovna když jsme sebou vzali Honzu. Asi už s náma nikdy nikam nepůjde.
Výlet Krkonoše - Gábuš chtěla vyzkoušet nové návleky do sněhu, tak jsme vyrazili do Krkonoš. Nakonec si je stejně zapomněla a toho docela litovala, protože na zpáteční cestě jsme si trošku zašli a museli jsme se brodit sněhem. Dole u auta jsme měli v botech už pěknou čvachtu. Ale od začátku. Vyjeli jsme autobusem, který jezdí každých 30 minut ze Špindlerova mlýna na Špindlerovku. Tam jsme si odpočinuli dali nějaké občerstvení a vyrazili po červené směrem na východ až k Luční boudě. Tam jsme měli uhnout zpátky do Špindlerova mlýna, ale nějak jsme se zakecali a najednou jsme byli až na Výrovce. Naštěstí tam šlo uhnout po zelené skrz Dlouhý důl zpět do Špindlu. Tuto trasu však moc lidí na jaře asi nechodí, protože jsme se museli plahočit celou cestu asi půl metrem sněhu. Pak Gábuš přišla na mnohem méně náročný a rychlejší způsob pohybu ve sněhu z kopce. Utíkat. Parkrát jsem se vyválel, ale kupodivu to fungovalo. Za chvíli jsme byli dole. V botech jsme měli bazén a návleky dřepěly v suchu doma. Jinak ale fajn.
Ferraty Lužické hory - již začátkem dubna bylo počasí na hezký výlet na německou stranu Lužických hor, kde jsou od nás nejbližší ferraty na vyzkoušení. Jelikož jsme neměli žádné zkušenosti a nechtěli jsme riskovat sami, tak jsme sebou vzali Honzu a Káťu, kteří neměli také žádné zkušenosti. Alespoň tam nebudeme trapčit sami, říkali jsme si. Auto je vhodné nechat na české straně v Dolní Světlé. Po zelené turistické trase je to k začátku ferraty Nonnesteig, hezkou procházkou asi 1 km. Ferrata je pro začátečníky ideální. Lze si na ni vyzkoušet jak lezení po kolmé stěně, tak převisu tak i lanovém mostě. Na převis ve třičtvrtě cesty bych upozornil. Obtížností se od zbytku ferraty dost liší. Je třeba mít už trochu sílu v rukou a pro slabší holky to může být nepřekonatelné místo. S troškou asistence to však Gábi i Káťa zvládly. Délka ferraty je 350 m, převýšení 60 m.
Na druhou ferratu Alpiner Grat je nutné přejet autem asi 20 km na německou stranu do Luckendorfu. Nechte auto na malém parkovišti v lese, naproti restauraci na kopci hned za Luckendorfem, směrem na Oybin. Odtud vede žlutá turistická stezka na vyhlídku Mönchskanzel Taube. Ferrata je přímo pod touto vyhlídkou. Je nutné sejít dolů na začátek ferraty. Z vyhlídky je vidět hrad v Oybinu, který je přístupný. Sice se tam platí vstupné, ale stojí to za to. Alpiner Grat je o něco těžší než Nonnesteig, ale není na něm žádné záludné místo jako převis na Nonnesteig. Je o dost kratší a lze ji pohodlně vylézt za 30 minut.
Výlet Lužná - na začátek sezony jsme dali zahraniční výlet z Lužnej přes Roztocké sedlo, Železné a zpátky do Lužnej. Celkem náročné 5,5 kilometrové stoupání hned na začátku nám dalo celkem zabrat. Ale nahoře byl krásný výhled na Vysoké Tatry a Kriváň, který jsme zdolali minulý rok. Cestou zpět jsme nešli po žádné turistické značené cestě, tak jsme trošku zabloudili. Dostali jsme se na skálu, kde byl krásný výhled na hřeben Nízkých Tater, meandry Lužňánky a Liptovskou Lužnou.