Žiarská dolina (Vysoké Tatry)- 7.4.2012
Hned druhý den po výletu na Brankovský vodopád jsme s Vikotorem naplánovali túru do Vysokých Tater do Žiarské doliny. Počasí se mělo během dne zhoršovat, tak jsme vyrazili brzy ráno. Bláhově jsem se domníval, že půjde autem vyjet až k Žiarské chatě. Ale jak se ukázalo jde to, ale jedině se skůtrem nebo rolbou. Takže jsme zaparkovali na odstavném parkovišti Žirska dolina - Ustie. Na parkovišti byly jen tři auta, ale když jsme se vraceli tak bylo parkoviště už úplně plný. Jak jsme později zjistili tato trasa až k Žiarské chatě je hodně chozená i běžnými turisty i neturisty v džínách a bílých tenisočkách, což není ideální oble čení do rozbředlého, půl metru hlubokého sněhu.
My jsme však od Žiarské chaty pokračovali pořád vzhůru po modré a později zelené až do Žiarského sedla (1917m). Trochu jsem znejistěl, když si všichni ostatní na Žiarské chatě začali navlékat skialpy nebo stoupací železa. My jsme si zavázali tkaničky na našich pohorkách a pokračovali. Když už jsme sebou vláčeli sněžnice, tak jsme si je po chvíli nasadili a ukázalo se to jako dobrý nápad. Sníh byl natolik změklý, že ostatní v mačkách se bořili po kolena do sněhu a nakonec jsme byli o mnoho rychlejší než oni. Z parkoviště do sedla nám to trvalo asi 3hodiny. V sedle byl ale sníh už hodně umrzlý a na pokračování po hřebenu až na Baranec, jak jsme původně zamýšleli, by se spíše hodili mačky. Pouze ve sněžnicích se mi to zdálo dost nebezpečné, tak jsme se vrátili stejnou cestou zpátky. Viktor by to šel, ale nechtěl jsem ho pak hledat po pádu někde v údolí, tak jsem ho přesvědčil k ústupu. Zpátky už to šlo mnohem rychleji. Od Žiarské chaty už se valili vzpomínané fůry lidí. V létě nebo v zimě příští rok se sem určitě vrátím a udělám ten přechod přes Baranec (2184m).
