Dovolená Rakousko - 27.8.-1.9.2015
Letos předpověď počasí slibovalo hezky, tak jsme vyrazili dokončit neslezené partie Hochschwabu z loňské dovči. Navíc jsme přidali jednu novou disciplínu a to sjezd řeky Salza. Po Salze jsme měli ještě v plánu už dva roky chystanou Seewand feratu, ale nepodařilo se to ani tentokrát. Počasí se zkazilo a mělo pršet několik dní. Počasí nebylo hezké ani v náhradní variantě Slovinsku, tak jsme jeli domů dříve o dva dny. První čtyři dny jsme byli ubytováni kousek od Eisenerz v penzion Pein stejně jako loni. Apartmá s ložnicí, obývákem, kuchyňským koutem za €55 na noc. U Salzy jsme byli v Kempu. Tento rok jsme tedy dali:
1. den - ferata Bürgeralm - (obtížnost F)
2. den - ferata Eisenerzer - (obtížnost C/D)
3. den - ferata Kaiserschild - (obtížnost D/E)
4. den - turistika Frauenmauer
5. den - sjezd řeky Salza 'Presceny-Klause'
- Wildalpen (obtížnost WW I-II)
6. den - sjezd řeky Salza Wildalpen - Saggraben (obtížnost WW III)
První den jsme vyrazili z Lužnej už ráno, abychom ještě stihli po cestě feratu Burgeralm, na kterou jsme se loni nedostali, protože byla uzavřená vyhlídková cesta. K feratě se je možné dostat buď lanovkou, která nejezdila nebo vyhlídkovou cestou Burgeralm Panoramastrasse za devět éček. Minci pro závoru je nutné si zakoupit ještě dole ve městečku Aflenz. Výjezd po Panoramastrasse trvá asi půl hodiny i s kocháním. Z parkoviště již vedou cedule k nástupu na feratu. Tato ferata je jedna ze dvou ferat v Rakousku s obtížnosti F. Dokonce dle wikipedie je to technicky nejtěžší ferata na světě. Úsek obtížnosti F se však dá obejít po obtížnosti D. My jsme se nakonec rozhodli pro těžší úsek. Jak říkal Viktor, toto byl můj vrchol kariéry :o) Více už bych asi nedal. Když to srovnám s druhou Fkovou feratou, kterou jsme lezli před dvěma lety Postalmklamm, tak tato byla o dost obtížnější. Převislý úsek byl více převislý a i delší. Naštěstí jednotlivé kotvy jištění nejsou daleko od sebe, tak se dá často odpočívat. Viktor to po mně vylezl s větším přehledem - asi měl více natrénováno :o)
Druhý den měl být na rozlezení, ale po prvním dnu kdy jsme dali Fkovou feratu, to nemělo moc smysl. Ale takový byl plán, tak jsme vyrazili na Eisenerzer klettersteig. U této feraty je dlouhý dvouhodinový nástup a stejně dlouhý sestup. Samotné lezení je pak na cca 2 hodiny. Ferata vede na vrch Pfaffensteinu 1871m. Dolů pak vede lehká ferátka Sudwandsteig, která je vhodná i pro děti. Hezký by bylo například Sudwandsteigem nahoru na Pfaffenstein a dolů po Markussteigu, zajímavá túra pro děti.
Třetí den už byl o dost náročnější. Ferata Kaiserschild má opět dlouhý dvouhodinový nástup a ještě delší sestup pokud se rozhodnete jít přes Hochkogel 2105m nejvyšší horu v oblasti. Celkem nám túra zabrala 9 hodin a to jsme příliš neodpočívali. Výstup k feratě není co do bezpečnosti nic moc, proto jsme se i rozhodli jít dolů trasou přes Hochkogel, což celou trasu prodlouží o cca dvě hodiny. Výhoda těchto odledhlých ferat je, že na nich nepotkáte moc lidí. My jsme potkali tři skupinky dvou lidí a z toho dvě skupinky byli Češi. Jedni dokonce kousek od nás z Hronova.
Čtvrtý den jsme si zopakovali túru z loňska k jeskyni Frauenmauer. Loni jsme ji celou nemohli prozkoumat, protože jsme měli jen jednu slabou čelovku. Tentokrát jsme vzali všechny čelovky a náhradní baterie co jsme doma našli. Projít celou jeskyni trvá asi půl hodiny. Na jedné straně hory vejdete do jeskyně a vyjdete na druhé straně hory. Zabloudit se nedá. Když je hezké počasí, tak je to možné projít i s průvodcem, který čelovky zapůjčí.
Pátý a šestý den jsme přejeli na druhou stranu Hochschwabu. Vzdušnou čarou to bylo jen 15km, ale jeli jsme tam hodinu. Ještě ten den jsme si vypůjčili veškeré vybavení na vodu v půjčovně Liquid LifeStyle. Neopren, helma, pádlo, vesta, bunda, boty stojí pro jednoho €35 na den. Dvoumístná nafukovací kánoi €45 na den a doprava na start a od cíle po dvaceti éčkách. Trochu jsme měli obavy z nízkého stavu vody. Doporučovaná je 150cm na vodočtu ve Wildalpenu a my jsme měli jen 118cm. Soutěska byla ještě v pohodě sjízdná, ale my jsme jeli první den od přehrady do Wildalpenu a bylo to s odřenými zády nebo spíše s odřeným spodkem lodi. Ale jinak to šlo, přenášeli jsme kameny jen asi 5x. Ve Wildalpenu jsou dva kempy, ten první na levé straně řeky vypadá lépe, je tam více trávy na stany a dokonce i půjčovna. O pár set metrů dále na pravé straně řeky je druhý kemp, kde jsme se ubytovali za €20 na den. Je to blíže do centra k půjčovně, ale zase prostředí kempu není tak hezké jako v prvním a na stany tam asi moc místa není v hlavní sezoně. My jsme byli mimo hlavní sezonu a ještě ve všední den, takže jsme první den na řece nepotkali vůbec nikoho a v kempu bylo jen pár stanů. Když ráno odváželi klienty s člunama na řeku, tak trochu panoval chaos. Omylem jsme nastoupili do špatného auta a jeli jsme úplně jinam. Dokonce i řidička si nás všimla až když jsem se šel zeptat kam nás to vlastně vezou. Počkali jsme tedy na další "spoj", který nás dopravil, kam jsme chtěli. Za zpáteční cestu jsme ani nemuseli platit, protože jsme na odvoz museli dost dlouho čekat. Navíc v Saggrabenu kde se většinou končí je docela dlouhá a strmá štreka od vody k autu. Takže všechny věci do lodi, loď na hlavu a funět 200m do kopce. Po prvním dnu na vodě, jsme si šli půjčit na vyzkoušení kajak. Jak jsem zjistil, tak jsem to ještě nezapomněl a Viktorovi, který na tom seděl poprvé to taky šlo, tak příští rok to třeba dáme každý na kajaku. Úsek od přehrady do Wildalpenu jsme sjeli asi za 3 hoďky a druhý den z Wildalpenu přes soutěsku do Saggrabenu za 4 hodiny pohodovým tempem s focením a povinným skákáním do vody u Wasserlochklamm.
